http://dolcevita.blog.cz/ , http://kitchenette.cz a další
a právě na blogu Šárčina škola vaření mě zaujal recept na pomerančovou marmeládu pod názvem "Staromódní záležitost, co nevyjde z módy" a chtěla jsem prostě zkusit něco jiného, recept nevypadal složitě, takže jsem koupila suroviny a vrhla se do toho.
Původní Šárčin recept zde
staromodni-zalezitost-co-nevyjde-z-mody
Pomeranče jsem neměla sevillské, leč z Valencie a byly zrovna v akci, což se mi taky hodilo. Šárčina receptu jsem se držela pokud jde o množství, jen jsem použila cukr bílý a cukr tmavý třtinový, zhruba třetinu tmavého a zbytek množství bílého cukru. Po namočení a odrhnutí pomerančů i citronů jsem je vařila jen hodinu. Pak jsem postupovala podle receptu až do bodu vaření, kdy jsem k vaření krom cukru přidala ještě kousek kořene zázvoru a pár kousků celé skořice (v konečném výsledku to myslím znát není, ale bála jsem se přidat více a chuti to určitě neuškodilo), nevařila jsem 3 hodiny, ale jen cca 1 hodinu velice mírně....a pak cedila a pasírovala. Co se týče kůry, té jsem nakrájela do marmelády jen trochu.
Nakonec horkou marmeládu šup do sklenic a musím říct, že nikdy neotáčím sklenice víčkem dolů a víčka chytnou dobře, je slyšet, jak to lupe, když to chladne. Trocha mi zbyla, takže hned následovala ochutnávka a určitě ji velice doporučuji vyzkoušet, je sladká s hořkým akcentem - to asi ta kůra a dává jí to větší šmrnc.
 |
| konzistence pomerančové marmelády a medu z bezových květů |
Žádné komentáře:
Okomentovat